Co se vlastně na naší Zemi – nebo spíše na vodě – skrývá za slovem „floatel“? Jedná se o dlouhodobě zavedený termín pro ubytování na moři, které využívají například zaměstnanci ropných plošin. Za plovoucí hotely často s nádechem luxusu jsou označovány především obří výletní lodě.  Tyto nám nabízejí širokou škálu požitků, od těch funkčních až po ty pohádkové.

Osud nejsledovanějšího plovoucího hotelu na světě však v 80. letech připomínal spíše příběh z nějakého katastrofického filmu. Hotel Four Seasons Barrier Reef Resort byl původně zamýšlen jako luxusní odpočinkové místo v křišťálově modrých vodách australského Queenslandu.

Hotel (Floatel) Four Seasons Barrier Reef Resort

Doug Tarca si řekl, že by bylo dobré připoutat k sobě několik lodí a vytvořit tak velkolepé místo pro ubytování a odpočinek bohatých hostů. Jeho myšlenky však ještě trochu změnily směr, když si všiml plošin u ropných vrtů. Proč tento základní koncept nezměnit na honosný hotel, pomyslel si zkušený podmořský vlk? Bylo by samozřejmě nutné provést zásadní úpravy, ale semínko pro vznik nového podniku bylo již zaseto.

Server abc.net.au píše, že Four Seasons Barrier Reef Resort „sliboval ráj na moři; Byla to plovoucí sedmipodlažní megastavba s téměř 200 pokoji, nočními kluby, bary, restauracemi, heliportem, tenisovým kurtem a padesátimístnou podvodní observatoří.“ Floatel se otevřel s velkou slávou za účasti novinářů v únoru 1988. Vše bylo okouzlující, ale předcházela tomu velmi strastiplná cesta.

Myšlenka byla jedna věc… avšak praxe? Něco zcela jiného!

Logistická stránka celého projektu byla poměrně komplikovaná. Výstavba floatelu proběhla v Singapuru. Po dokončení musel být finální produkt a jeho „kotevní systém obdobný ropným plošinám“ v hodnotě okolo 13 milionů dolarů přepraven na místo určení, vzdálené 3 000 mil.

Tím byl útes John Brewer Reef, ležící 40 mil od břehů města Townsville. Místo s ohromujícími přírodními krásami – které bylo potřeba před umístěním Four Seasons floatelu důkladně připravit. Odstranění korálů pro umožnění průjezdu plovoucího hotelu údajně narušilo místní ekosystém a rozhněvalo ekologicky smýšlející veřejnost. Floatel si vytvářil silně negativní reklamu ještě předtím, než dorazil.

Townsville Maritime Museum

Cyklón

Tarcova vize tak vstoupila v realitu. Bohužel však spíše skočila do rozbouřeného proudu problémů v podobě tropického cyklónu! Než vůbec mohli první hosté vstoupit do recepce, způsobil příchod extrémního počasí na zbrusu novém Babylonu na moři pěknou spoušť. I kdyby hosté chtěli přijet, nešlo to – cyklón poslal do hlubin přepravní člun a na dně oceánu náhle skončila také observatoř hotelu.

Foto poskytnulo Townsville Maritime Museum

Ale drama stranou, tento nápad měl pravděpodobně již od začátku několik trhlin. Robert De Jong, vedoucí kurátor v Námořním muzeu v Townsville, nastínil problémy časopisu Business Insider Australia, kterému řekl: „Jste-li americký pár středního věku, a pokud se nevěnujete potápění nebo šnorchlování, to, co vidíte, je Pacifik [oceán] a zase Pacifik. Pravděpodobně je to pro Vás trochu monotónní.“ Zpochybňoval také vysoké náklady na pobyt, kvůli kterým mohly některé bankovní účty zůstat brzy na suchu.

Posledním hřebíčkem do rakve bylo, když kdosi odhalil přítomnost tisíců kusů nevybuchlé munice pocházející z druhé světové války, které rezavěly pod hotelem. V ten den byl bezpochyby check out o něco rychlejší než obvykle. Ráj v Pacifiku se ukázal být prchavým a přežil ještě necelý rok do okamžiku, kdy jeho tým vhodil do ringu ručník.

Po této epizodě se hotel přestěhoval na zhruba deset let do Ho Či Minova města ve Vietnamu. Pod jménem Saigon floating hotel byl proslulý svým nočním životem. V roce 1997 jej ale potkaly další finanční problémy. Místo, kam putoval dále, obestírá jeho příběh dalším tajemstvím.

Haegumgang

Východní pobřeží Severní Koreje a nehostinné prostředí Diamantové hory Kumgang se stalo domovem floatelu od konce 90. let. Stavba měla plnit turistům jejich sny a tato myšlenka zde pokračovala nečekaným způsobem.

Barrier Reef Holdings

Pod novým jménem Haegumgang měl hotel sloužit jako místo setkání rodinám a lidem, kteří byli od sebe odděleni díky válce v Koreji. Tato nejnovější reinkarnace hotelu, plovoucí poblíž hranice demilitarizované zóny, byla symbolem míru mezi Severní a Jižní Koreou. Vratký smír byl tragicky ukončen poté, co zde severokorejský strážce zastřelil civilistu.

Hotelu definitivně odzvonilo za vlády Kim Čong-una. Ten jej navštívil v roce 2019, celých 30 let po jeho prvním otevření. „Z architektonického hlediska je budova zastaralá. Je v hrozném stavu. Tento hotel představuje nepochopitelný chaos, ve kterém není ani náznak našeho národního charakteru,“- kapitola KLDR Kim Čong-un. Nejvyššího vůdce stavba zjevně neohromila. Podle Mailu „slíbil, že zničí všechny stopy rozvoje Jihu a Sever započne znovu se svými vlastními stavbami.“

Doug Tarca nemohl osud svého plovoucího hotelu předvídat. Místo toho, aby se lidé vydali na výlet do nádherné laguny, skončil projekt v temnějších vodách, na které mířily zbraně světových mocností. Na jedné straně projekt selhal. Na straně druhé vytvořil poutavý příběh…