人們何時仍使用郵政服務送孩子

02。 02。 2021
第五屆地外政治、歷史和靈性國際會議

V lednu 1913 využil jeden pár z Ohia nové zasílací služby americké pošty k odeslání velmi zvláštní zásilky: jejich malého syna. Pan Beagues zaplatili 15 centů za známku a neznámou částku za pojištění „balíčku“ na 50 USD, poté jej předal poštovnímu doručovateli, který chlapce doručil do domu jeho babičky vzdáleného asi jednu míli.

Předpisy byly nejasné

Když pošty od 1. ledna 1913 začaly přijímat zásilky nad hmotnost čtyř liber, předpisy o tom, co se mohlo a nemohlo zasílat, byly nejasné. Lidé okamžitě začali zkoušet limity zasíláním vajec, cihel, hadů a dalších neobvyklých „balíčků“. Mohli tedy nakonec posílat poštou i své děti? Technicky proti tomu neexistoval žádná poštovní předpis.

„Prvních několik let doručování balíků v tom byl trochu nepořádek,“ říká Nancy Pope, hlavní kurátorka historie Národního poštovního muzea. „V různých městech procházely různé věci podle toho, jak si jejich poštmistr zrovna vyložil předpisy.“

V počátcích americké balíkové služby neexistovaly jasné pokyny, co můžete a nemůžete poštou zasílat.

Popeová vyhledala sedm případů zaslání dětí poštovní službou mezi roky 1913 až 1915, počínaje dítětem z Ohia. Nebylo běžné zasílat své děti poštou, ale na delší vzdálenosti bylo levnější zaplatit známky na železniční poštovní servis (Railway Mail), než dítěti koupit lístek na osobní vlak.

Virální fotografie byly vtip

Lidé, kteří poslali své děti poštou, je navíc nepředávali cizím osobám. Mnoho rodin ve venkovských oblastech znalo svého poštovního doručovatele velmi dobře.  Nicméně tyto dvě virální fotografie s pracovníky pošty s dítětem v poštovní brašně, které kolují online, byly zinscenovány jako vtip. Pošťák možná nesl v rukou miminko, které ještě neumělo chodit, ale rozhodně by nenechal dítě s plenkami sedět v hromadě další pošty.

May Pierstorff, která byla poslána poštou. (Foto: Smithsonian National Postal Museum)

V případě May Pierstorffové, jejíž rodiče ji v únoru 1914 poslali poštou do 73 mil vzdáleného domu prarodičů, byl pracovník pošty, který ji poštovním vlakem doručoval, její příbuzný. Rodiče z Idaho zaplatili 53 centů za známky, které nalepili na kabát své téměř šestileté dcery. Poté, co se Albert S. Burleson, generální ředitel pošty, o tomto incidentu (stejně jako o dalším dotazu, který někdo v tomto měsíci ohledně zasílání dětí poštou podal) dozvěděl, oficiálně zakázal poštovním pracovníkům přijímat osoby jako zásilky.

Nové nařízení v zasílání dětí nezabránilo

Nové nařízení přesto hned lidem v zasílání svých dětí poštou nezabránilo. O rok později tímto způsobem odeslala žena svou šestiletou dceru z jejich domova na Floridě do domu jejího otce ve Virginii. Se vzdáleností 720 mil to byla nejdelší cesta dítěte poštou, kterou Popeová dohledala. Na známkách stála 15 centů.

V srpnu 1915 uskutečnila tříletá Maud Smithová prostřednictvím americké pošty jakožto lidská zásilka asi poslední cestu tohoto druhu. Její prarodiče ji tehdy poslali 40 mil přes Kentucky, aby navštívila svou nemocnou matku. Poté, co se zpráva objevila v médiích, začal inspektor John Clark z divize železniční pošty v Cincinnati případ vyšetřovat a ptal se, proč poštmistr v Caney v Kentucky povolil zaslání dítěte poštovním vlakem, i když to bylo výslovně v rozporu s předpisy.

„Nevím, jestli přišel o práci, ale určitě měl co vysvětlovat,“ říká Popeová.

Ačkoli je Maud pravděpodobně posledním úspěšně zaslaným dítětem, i později se lidé ještě pokusili poslat svoje děti poštou. V červnu 1920 zástupce generálního ředitele pošty John C. Koons zamítl dvě žádosti o zaslání dětí poštou s tím, že je nelze klasifikovat jako „neškodná živá zvířata“, napsali v Los Angeles Times.

來自SueneéUniverse的提示

Kyvadlo

Kyvadélko z růženínu ve tvaru jehlanu (35mm) na stříbrném řetízku (200mm). Slouží jako pomůcka při získávání odpovědí na životní otázky.

Kyvadlo

類似的文章