Nemám pocit, že bych něco hledal, já mám pocit, že jsem to všechno znal, že to nacházím.

Já to nehledám. Já si myslím, že když to člověk začne hledat, tak to nikdy nenajde. Vždycky člověk dělá to, co si jakoby naprogramuje. To znamená, že když si dá program, že bude hledat, tak to bude hledat.

Když to budete hledat, když budete stále hledači, tak nic nenajdete, člověk to musí chodit nacházet.

Někdo hledá štěstí, no tak když bude hledat štěstí, tak ho nikdy nenajde, jak by ho mohl najít, vždyť je všude. To říká Miguel Ruiz, všichni hledají štěstí, všichni hledají krásu, hledají lásku a nevšimnou si, že je toho plný vesmír, je to tady, přímo před očima.

Co chci hledat? Vždyť to tu je.

Nám se to nějak popletlo v hlavě, že šťastný můžu být až když dosáhnu toho, budu mít tamto, všichni budou zdraví… pak budu šťastný. No a je to obráceně, nejdřív můžu být šťasten a toto všechno ostatní pak uvidím úplně jinýma očima.